Přísný výběr, řekla bych, že velmi přísný, a to ve všech fázích. Nejprve volba a pak zkoušky. A pak Změny. Kolik mladíků nakonec obdrží medailony a stříbrné meče? Jeden z deseti? Jeden z dvaceti?
(královna Calanthé, Meč osudu)
Zkoušky byly náročné procesy, které transformovaly organismus pomocí specifické kombinace tajných bylin, nálevů a testů. Ti, kteří přežili, se stali zaklínači a získali nadlidské reflexy, rychlost reakcí, schopnost vidět ve tmě a další vlastnosti, které z nich dělaly smrtící lovce příšer.
Během těchto obřadů se mladí adepti zaklínačského řemesla učili ovládat meč, poznávat nestvůry, bylinářství a základní kouzla zvaná Znamení a zároveň byli mutováni pomocí mutagenů, magie a alchymie. Tento proces byl nesmírně bolestivý a stál mnoho životů. Byl zahájen v 10. století a vedli ho odpadlíci od mágů. Nejprve Alzur a jeho společníci, poté jejich učedníci, kteří všechny důležité detaily přísně tajili. Znalosti o tom, jak vytvořit zaklínače, byly nakonec ztraceny, když Alzurovi nástupci zahynuli při útocích na zaklínačské školy.
Jednotlivé zkoušky[]
Zkouška trav[]
První ze zkoušek byla nechvalně proslulá Zkouška trav. Trvala asi týden a byla neuvěřitelně bolestivá a vyžadovala vstřebání speciálních virových kultur a alchymistických přísad známých jako „trávy“, které upravovaly fyziologii subjektu (např. kukuřičná lilie, noční list, kopiník, divizna a vlčí bob). Kromě toho byly nezbytné také mutagenní elixíry, jejichž základem byl bílek sivých skolopendromorfů.
Než začala hlavní část zkoušky, podával se dětem jeden segment trav prostřednictvím čajů. Bylinky a elixíry pak byly podávány přímo do žil spoutaných dětí. Většina adeptů zemřela do třetího dne. Ti, kteří přežili, rozrušeni údery náhlého šílenství upadali do hlubokého omámení. Oči se jim klížily a dech byl hlasitý a chraptivý. Po opětovném podání elixírů přecházel dětský kašel ve zvracení. Trpěli také záchvaty, zatímco jim po kůži stékal studený pot. Takto oslabení adepti bojovali s mutageny, bylinami a viry pronikajícími do jejich těl.
Přežili maximálně tři, nebo v nejlepším případě čtyři adepti z deseti, ostatní zemřeli v agónii. Když se sedmý den probudili, jejich oči se již změnily v kočičí. Kromě očí propůjčovala tato zkouška, po níž následovaly Proměny, zaklínačským adeptům bleskurychlé reflexy, pomalejší stárnutí, fyzickou sílu a také zostřené smysly.
Zkouška snů[]
Druhý obřad, zvaný Zkouška snů, sestával ze série psychedelických vizí, které adeptům navodili dohlížející druidové nebo mágové, a dále zlepšoval schopnosti zaklínačských učňů. Zkouška mimo jiné zlepšila jejich noční vidění. Na druhou stranu je také sterilizovala.
Další zkoušky podle jednotlivých škol[]
Zkouška hor, pro vlčí zaklínače mnohem známější jako Zkouška medailonu, sloužila jako zkouška, která měla ověřit, co si adepti pamatují z předchozích fází výcviku. Budoucí Vlci museli přeplavat jezero poblíž Kaer Morhen, projít jeskyněmi obývanými starým kyklopem zvaným Starý Ostroň, aniž by ho probudili, pak vylézt na Trollí hlavu, vypořádat se s jejími nedůvěřivými skalními trolly a dostat se ke Kruhu živlů. Po aktivaci medailonu v Kruhu byla zkouška dokončena. To vše se provádělo ve skupinách, protože se věřilo, že i když jsou zaklínači osamělí lovci, může jim spolupráce prospět. V dobách, kdy se zaklínači Školy vlka ocitli mimo údolí Morhen, sloužila jako závěrečná zkouška Zkouška lesních očí. Během zkoušky byli adepti odvedeni do lesa se zavázanýma očima a svázáni. Museli se tak zcela spolehnout na jiné smysly než zrak a aby zkoušku úspěšně složili, museli se do příštího rána vrátit zpět ke svým instruktorům.
Adepti Školy medvěda mezitím museli projít nemilosrdnější verzí zkoušky. Cílem bylo dosáhnout vrcholu hrozivé hory Gorgony a získat zvláštní runový kámen jako důkaz svého výstupu. Mnozí z nich umrzli, než se jim podařilo dosáhnout vrcholu, a jejich zmrzlá těla zůstala ve sněhu jako znamení na cestě.
Když adepti Školy gryfa dospěli k poslední zkoušce, měli na výběr. Buď kompletně odrecitují Liber Tenebrarum od Silvestra Bugiarda, nebo se vydají najít a přinést vejce z gryfího hnízda. K velkému zármutku mistra Keldara si ani jeden z učňů nevybral recitaci.
Ve Škole kočky se velmi kladl důraz na hbitost a pružnost, a tak adepti, kteří balancovali na laně, se postupně dostávali výš a výš. Účelem bylo především rozvíjet rovnováhu a u mladých chlapců neúspěch nebyl zpočátku příliš nebezpečný. Pád během závěrečné zkoušky se však už rovnal smrti.
Zkouška meče[]
Když některý z mistrů zaklínačů na poslední chvíli zapochyboval, zda je kandidát hoden stát se plnohodnotným členem školy, musel adept ještě buď porazit nestvůru podle mistrova výběru, nebo jiného zaklínače. V případě druhého jmenovaného by obě strany nosily tradiční zbroj zaklínačského řádu.