Vlkodlaci jsou teriantropové, kteří se mění ve vlky nebo polovlky. Stejně jako ostatní podobná stvoření jsou stěží zranitelní ocelí, ale velmi zranitelní stříbrem. Vlkodlaci mají legendární čich, výjimečný i mezi skutečnými vlky.
Teriantropie, včetně lykantropie, se ve světě objevily po Konjunkci sfér a postihly jak nelidskou, tak ranou lidskou populaci. Existují dva nejběžnější způsoby, jak získat lykantropii: prvním je prokletí a druhým je se vlkodlakovi prostě narodit. Pokousání jiným vlkodlakem, ačkoli je to oblíbené v lidových pověstech, dává jen velmi malou šanci stát se jím ve skutečnosti. Ti, kteří se jako vlkodlaci narodí, jsou schopni plně ovládat své schopnosti měnit podobu, zatímco ti, kteří byli prokleti, se do své vlkodlačí podoby mění pouze během úplňku. Prokletí jsou však jediní, kteří se mohou ještě vyléčit.
Zaklínač[]
Zápisy do Deníku[]
| Baron Wolfstein skryl tvář v dlaních a z hrdla se mu vydralo zavrčení. Náhle se pach krve jeho ženy a dětí stal mnohem intenzivnějším. Svaly na baronově těle se zachvěly v křeči a jeho drahé oblečení se rozletělo v cáry a dopadlo na mramorovou podlahu. „Drahý, ty... ty jsi celý chlupatý. Ty jsi vlkodlak!“ zbledla Bianka. „Co bude s naší láskou?“ Odpovědí jí bylo toliko hrozivé zavytí. — Danielle Stone, kletba barona Wolfsteina a jiné romance.
Poznámka: Vlkodlaka, s nímž se ve hře Geralt setká, může nechat naživu a dohodnout se s ním, je z něj pak cenný spojenec. Pokud se rozhodne ho zabít, vyplatí se používat silný styl a Aard, ale je to silný soupeř. |
Zdroje[]
Lokace[]
Poznámky[]
- V Prologu se Lambert zmíní o tom, že na werewolfy je nejlépe použít stříbro (do bestiáře se to ale nezapíše).
- v kapitole I jedna „stará měšťanka“ promluví o vlkodlacích výměnou za jídlo. Výsledkem je záznam v deníku o srsti vlkodlaka, ale žádný záznam v bestiáři o nestvůře.
Zaklínač 3: Divoký hon[]
| „ | Vlci nejsou tak špatní, jak se o nich říká. Vlkodlaci na druhou stranu jsou přesně takoví a ještě horší. | “ |
— Elsa Vilge, lučištnice | ||
Vlkodlaci jsou bytosti, které v sobě mají jak člověka, tak vlka. Když mají zvířecí podobu, přebírají od každého z nich ty nejhorší vlastnosti: vlčí touhu zabíjet a hlad po syrovém mase a lidskou krutost a vypočítavost. Vlkodlakův stav vzniká prokletím a proměny se dějí mimo jeho vědomou kontrolu. Když se vrátí do lidské podoby, nemá na své činy žádné vzpomínky – jinak by se jistě zbláznil a vzal si život. Vlkodlačí kletbu lze někdy zrušit, nicméně neexistuje žádná univerzální a spolehlivá metoda, jak toho dosáhnout.
Vlkodlaci jsou aktivní v noci, zejména když je měsíc v úplňku. Ačkoli loví sami, v případě ohrožení přivolají na pomoc vlky. Vlkodlaci málokdy cítí potřebu utíkat, protože jen málokterý protivník se jim postaví na odpor. Útočí rychle jako blesk, jejich drápy jsou ostré jako břitva a každé zranění se regeneruje během několika okamžiků.