Toussaint (výslovnost: Tusán) je svobodné knížectví, zároveň ale taky provincie Nilfgaardského císařství, známé především jako vývozce kvalitních vín, což umožňuje sopečná půda a ideální kombinace slunečných a deštivých dnů. Přestože je Toussaint vazalským státem Nilfgaardu, zachovává si vysokou míru autonomie a Nilfgaardská říše nemá tendenci vnucovat císařskou autoritu do jeho vnitřních záležitostí. Vládne zde Její osvícená Milost kněžna Anna Henrietta. Toussaint nemá žádné ozbrojené složky, vyjma knížecí gardy a tzv. bludných rytířů, kteří chrání jeho hranice. Hlavním a jediným městem knížectví je Beauclair.
Geralt se ve hře Zaklínač 3: Divoký hon do Toussaintu dostane až v rámci datadisku O víně a krvi.
Historie[]
Příjezd Geralta do Toussaintu
Prehistorie[]
Podzemí dnešního Toussaintu bylo po celé věky obýváno inteligentními tvory jako jsou korredové, kilmulové, pryskirnikové a mnozí další, z nichž někteří byli pro zaklínače neznámí až do 13. století. V 8. století zde skupina elfů Aen Seidhe založila své království s hlavním městem na místě dnešního Beauclair. Postavili zde nádherná sídla z bílého mramoru a slonoviny. Když došlo ke Konjunkci sfér, právě zde se otevřela brána z upířího vesmíru a upíry v tomto světě uvěznila. Ti se pak rozdělili do tří odlišných kmenů: Gharasham, který zůstal v západní části kontinentu, Tdet, který se vydal na východ, a Ammurun, který překročil Velké moře a zamířil dále na západ.
Dobývání lidmi[]
Několik desetiletí po Prvním přistání čelila říše elfského krále Divethafa invazi vedené severským náčelníkem Ludovikem. Neúspěšně, takže v roce 781 elfové obývající okolí dnešního Beauclair opustili svá slonovinová sídla a odešli do Amellských hor. Vzali s sebou vše, co mohli, a vše ostatní zničili, co nemohli vzít a nestihli zbořit nebo spálit, to prokleli. Ludovik se svým vojskem vpochodoval do podhůří Gorgony a požadoval, aby se Divethaf vzdal a prohlásil ho králem. Poté, co elf odmítl, došlo k bitvě a vojsko Aen Seidhe bylo pobito. Divethaf poté s pláčem nad ztrátou svých bratrů a sester souhlasil, že mu vzdá hold. Následující rok se lidé rozhodli oslavit výročí vítězství pogromem, při němž na svazích hory Gorgony provedli genocidu všech zbytků elfů. Poslední lidmi nedotčenou elfskou stopou byla skrytá nekropole Tir ná Béa Arainne, která byla v průběhu dalších věků nadále využívána a chráněna Aen Saevherne.
V následujících staletích bylo hlavním zaměstnáním prvních Toussainťanů zřejmě hornictví, jelikož vyhloubili mnoho štol a dolů. Tehdy bylo vybudováno i několik podzemích kobek, pravděpodobně k věznění politických nepřátel, protože půda byla rozparcelována mezi několik vzájemně soupeřících drobných pánů a vévodů. Jedním z takových panství byla Epicéa na úpatí Gorgony, poblíž samotného místa Divethafovy porážky. Další panství, soustředěné kolem Toricelly, bylo hlavní vojenskou silou v boji proti zbývajícím elfům, kteří byli nakonec v roce 1050 definitivně poraženi a zanechali celý budoucí Toussaint pod lidskou kontrolou. Jednou z nejdůležitějších a krajinu měnících událostí tohoto období byla snaha nazairského vévody Adama regulovat tok řeky Sansretour k obrazu svému, čímž byly okolo této řeky nezamýšleně vytvořeny bažiny.
Knížecí rodina
12. a 13. století[]
Ve 12. století došlo v regionu k prvním reformám, které zahájil kníže Jindřich III. Obdivoval vzdálené země v povodí Dolní Alby a snažil se své knížectví zcivilizovat, např. změnami v trestním právu. V polovině století panovnickou moc v zemi upevnila kněžna Adéla Marta. Nařídila obnovu hlavního paláce elfů, přenesla tam své sídlo a založila město Beauclair. Vnesla také do knížectví zárodky rytířských tradic tím, že pro své nápadníky uspořádala turnaj, jímž chtěla ocenit vlastnosti, kterých si u mužů cenila nejvíce – sílu, statečnost a chytrost. Na své cestě na jih se ale seznámila s nejmladším synem nilfgaardského císaře Torrese a provdala se za něj, čímž vzniklo pouto mezi Toussaintem a Nilfgaardskou říší.
V reformách pokračovala Ademartova dcera Karolina Roberta. Zakázala používání špičatých nožů během hostin, protože zvyk používat je k čištění zubů považovala za barbarský. Byla to také ona, kdo nakonec uznal a prohlásil za státní kult proroka Lebedy, který sem již dříve přinesl svatý Plegmund. Od 12. století se rovněž postupně hlavní oblastí hospodářství knížectví stalo vinařství a uzavřené štoly a šachty byly pomalu obsazeny příšerami.
Nejméně od roku 1258, kdy se provdala za knížete Rajmunda, vládla knížectví Karobertina vnučka Anna Henrietta. Přestože měla manžela, byla to ona, kdo reálně v knížectví rozhodoval. Od Rajmundovy smrti v roce 1265 však Anariettu její rádci kvůli její údajné citové labilitě udržovali v nevědomosti o světových událostech, takže o tom, že již skončila druhá severní válka, se dozvěděla až koncem roku 1267, když ji o tom informovali členové Geraltovy skupiny. Za tuto zradu uvěznila svého ministra Tremblaye ve věži. V roce 1275 se knížectví ocitlo pod útokem upírů vedených Dettlaffem van der Ereteinem. V závislosti na určitých okolnostech, ve kterých rozhodující úlohu sehrál zaklínač Geralt z Rivie, mohla kněžna zemřít, což vedlo k předání moci do rukou regentské rady, ale není to jisté.
Geografie[]
Toussaint se nachází mezi třemi horskými pásmy: Amell, Tir Tochair a Ohnivými horami. Povrch knížectví je sice pohádkový a poklidný, ale pod vinnými sklepy se skrývá mimořádný podzemní systém vzájemně propojených starobylých štol, dolů a kobek, stejně jako přírodních jeskyní a tunelů vyhloubených lávou, údajně spojených se středem země. Sopečná půda, kterou zde zanechala minulost regionu, umožnila pěstování vinné révy. Dalším pozůstatkem dávných dob jsou dnes již vyschlé lávové kanály, které spolu s jeskyněmi a kobkami vytvořenými lidmi tvoří podzemní systém knížectví.
Nejdůležitější řekou, která protéká celým knížectvím od jihovýchodu na severozápad a po které se také dopravuje zboží, je Sansretour. Dalším významným tokem je řeka Žehnava, u hlavního města Beauclair se nachází velké jezero Seidhe Llygad a zajímavým je např. i jezero Célavy, protože jej obývá Paní jezera.
Regiony[]
Mapa Toussaintu
V rozšíření O víně a krvi je toussaintské knížectví rozděleno na osm regionů. Oblast hlavního města se nachází ve středním Toussaintu a kromě tří městských částí a paláce se zahradami obsahuje také sirotčinec, provozovaný Oriannou. Jinak centrum země na obou březích řeky Sansretour zabírají především Sansretourské mokřady, které jsou obklopeny regiony Sansretourská kotlina, Dun Tynne a Divočina, ta tvoří celou východní část země. Celou jižní část Toussaintu zabírají Karobertské lesy, na západě se nachází Podhůří Gorgony a na severu malý region Kotlina Vedette. S ní za řekou Žehnavou sousedí již nedostupný druidský les Caed Myrkvid.
Zatímco v regionu Dun Tynne se vyjma malé Pinastriiny poustevny u elfských ruin nachází především rozlehlý hrad Dun Tynne, na jehož svazích rostou olivové háje a nově je zde vysazována i vinná réva, menší Kotlina Vedette obsahuje více herních lokací. Kromě opuštěné vily Vedette, podle níž je tento pohraniční region pojmenován, jde o Mlžné jámy, trosky původně elfího paláce Gallion, nyní obsazené zbojníky, a o krčmu U Stříbrného salamandra. V centrálních Sansretourských mokřadech je slavnější krčma U Kuroliška, dále vodní mlýn hraběte de la Croix, vinice a usedlost Tufo a vesnice Flovive. Z přírodních zajímavostí se zde ještě nachází Zarputilý les, jehož středem protéká potok Nitka, už zatopené Údolí Devíti a Jeřábí ostrov, na kterém je umístěna toussaintská věznice.
Sansretourská kotlina patří mezi větší regiony, jsou zde hned čtyři vinice: Castel Ravello, Coronata, Vermentino a Corvo Bianco, která se stane Geraltovým domovem a blízko níž se nachází knížecí turnajiště. Vína jako Est Est, Erveluce, Fiorano a Pomino jsou jen některá ze známých vín, která se vyrábějí z hroznů tohoto údolí. Kromě toho je zde možné vidět Dulcinein větrný mlýn, Plegmundův most, u kterého byl zřízen správní úřad Toussaintského knížectví, opuštěný chrám proroka Lebedy, u něhož je budován obrovský prorokův pomník, a nejseverněji se v tomto regionu nachází obchodní stanice.
Pod horou Gorgonou se rozkládá také rozsáhlejší region Podhůří Gorgony, který s hlavním městem hraničí prostřednictvím jezera Seidhe Llygad. Na jeho břehu stojí starý amfiteátr a jsou zde dvě významné jeskyně, Černý vrt neboli Jeskyně strastí, v níž se nachází tajná kaple proroka Lebedy, a Hen Gàidh, domov neviděného stařešiny. V podhůří jsou ale i další jeskyně, jako je Šepotná sluj nebo Aléthova ledovcová jeskyně, a kromě Pěnišníkového vrchu nebo Kočičího hřbetu, z nichž je nádherný výhled na hlavní město, je možné rovněž navštívit jezero Célavy s ostrůvkem uprostřed, kde si lze ověřit pět rytířských cností. Kousek od něj pak rozvaliny věznice Bastoy, případně Šalupářský statek, osadu Bečvářská stráň nebo dřevorubeckou základnu Rioux-Cannes. Na severnějších okrajích regionu lze dále narazit např. na rozvaliny pevnosti Astre, vesnici Liščí Nora, utajený jeskynní systém, jenž slouží jako skrýš tlupy zbojníků, anebo Rysí skaliska, které obývá zlá čarodějnice.
Jižní region Karobertských lesů byl pojmenován po kněžně Karolíně Robertě. Vlastní Karobertské lesy se nicméně nachází až na východě oblasti, blíže Beauclair se rozkládá fakticky samostatný les Šerbor. V jeho blízkosti se nachází vinice Belgaard a Hortense, vesnice Francollarts, hřbitov Mère-Lachaiselongue, kde se ukrývá Geraltův přítel Regis, a tajemné trosky tvrze Tesham Mutna, v jejímž okolí je pouze opuštěná bečvářská dílna nebo opuštěný sklad. Dále na východ lze narazit např. na usedlost Doren Alma, Gelenserův statek, jeskyni, ve které kdysi přebýval prorok Lebeda, nebo na opuštěné sídlo Trastamara. Na samém okraji regionu stále stojí ruiny elfské svatyně a především rozvaliny Termešského paláce, v jehož podzemí je pohřben poslední elfí král Divethaf.
Východ Toussaintu tvoří Divočina s už zdálky dobře viditelným hraničním Ďáblovým průsmykem. V jeho okolí se nachází rozvaliny pevnosti Ussar, opuštěná usedlost a vinice Casteldaccia, přístaviště Freinte a kamenolom Ardaiso. Ve středu regionu se vypíná zbojníky obsazený hrad na Jeřábí hoře, na jejímž úbočí je zřízen už chátrající hřbitov. Dále na sever je statek Basane, jezero Modré očko, následovníky kultu proroka Lebedy zvané Svaté jezero, a až u řeky Žehnavy se rozkládá Žehnanský les, kde jsou významné především trosky chrámu Danamebi, další připomínky elfí minulosti Toussaintu.
Vinice[]
- Belgaard
- Castel Ravello
- Castel Toricella
- Casteldaccia
- Coronata
- Corvo Bianco
- Hortense
- Nuragus
- Pomerol
- Sancerre
- Tufo
- Vermentino
Známí Toussaintští[]
|
Monarchové
|
Aristokraté
|
Ostatní
|
Poznámky[]
- Toussaintu se lidově říká prostě jen „knížectvíčko“.
- Jeho jméno pochází z francouzštiny a znamená „Všichni svatí“.