Sylvia Anna, nebo taktéž Syanna, je starší sestrou toussainstské kněžny Anny Henrietty, sestřenicí nilfgaardského císaře Emhyra var Emreise a tetou Ciri. Patří však také mezi dívky, které měly tu velkou smůlu, že se narodily během úplného zatmění slunce a jsou proto považovány za postižené takzvaným Prokletím černého slunce.
Biografie[]
Syannu od dětství trápily noční můry tak silně, že se každou noc budila s křikem. Byla si však velmi blízká se svou mladší sestrou Anariettou a když spaly blízko sebe, noční můry se už neobjevovaly. Obě sestry rády trávily čas v kouzelném Kraji tisíce bájí, které pro ně vytvořil mág Artorius Vigo, po nějaké době to už ale bylo pro Syannu nudné a proto si vymýšlela různá další zpestření svého života v knížecím paláci. Její vtípky ovšem často zacházely až příliš daleko, což jen podpořilo přesvědčení ostatních, že je pod vlivem kletby černého slunce. Její otec ji dokonce nechal prohlédnout mágy, o výsledku ale mlčel.
Když byla v pubertě, vymkl se sestrám jeden jejich žertík z rukou. Obě házely na pleš nilfgaardského vyslance rybí měchýře naplněné lojem a Annariettu napadlo je zapálit, aby na starší sestru udělala dojem. Trefila se přesně, když se ale měla přiznat, mlčela a nechala dospělé, aby z toho obvinili Syannu. Rodiče jí tehdy sečetli všechny předchozí „prohřešky“ – od jejích útěků z paláce až po „nevhodná“ přátelství – a rozhodli, že bude vyhnána z knížectví. Zbavili ji titulu a rodového práva a pak ji skupina rytířů, kterou tvořili Ludvík de la Croix, Vladimír Crespi, Milton de Peyrac-Peyran a Ramon du Lac, doprovodila až na okraj Caed Dhu, kde ji nechali v mrazu, v otrhaných šatech, bez peněz a doufali, že brzy zemře. Během cesty jí navíc odpírali jídlo, uráželi ji a zesměšňovali a když se pokusila utéct, Crespi zašel tak daleko, že ji zbil do bezvědomí, přičemž se ho nikdo nepokusil zastavit. Syanna si přísahala, že na to nikdy nezapomene.
Bloudila nějakou dobu lesem, až narazila na tábořiště banditů. Ti, místo toho, aby ji zranili nebo znásilnili, ji vzali mezi sebe. Působili hlavně v Nazairu a Syanna v průběhu let stoupala v jejich žebříčku, až stala se jejich vůdkyní. Tehdy také v Metinně potkala Dettlaffa. Pochopila, že je upírem, ale to ji nevyděsilo, naopak, vznikl mezi nimi milostný vztah. Syannu, která vystupovala pod jménem Rhenawedd (ve starší mluvě „královnino dítě“), zpočátku vzrušovalo, že Dettlaff není příliš lidský, že je více divoký, až zvířecí, ale pak si uvědomila, že je to i pro ni nebezpečné, a proto jednoho dne raději prostě bez rozloučení zmizela.
Kolem roku 1275 se rozhodla, že je čas se vrátit domů do Toussaintu a vzít si, co ji patří. Protože věděla, že Dettlaff pro ni udělá cokoli, napsala mu dopisy, v nichž předstírala, že je únosce, který drží Rhenawedd jako rukojmí, a že jediný způsob, jak ji zachránit, je, aby Dettlaff udělal, co se v nich píše, tedy aby zabil pět lidí, jejichž jména mu budou postupně oznámena. Kromě toho se zmocnila několika sudů sangrealu, vína vyráběného výhradně pro knížecí rodinu, a také se pokusila ukrást zpět rodinný šperk Srdce Toussaintu. Tato akce se jí ale stala osudnou. V tu chvíli už totiž po neznámém vrahovi, Beauclairské šelmě, jemuž se podařilo zabít všechny čtyři rytíře, kteří kdysi Syannu vyprovázeli do vyhnanství, pátral zaklínač Geralt, který pochopil, že Rhenawedd a Syanna je jedna osoba a že za vším stojí právě ona.
Když to zjistil i podvedený Dettlaff, rozzuřil se a raději zmizel, aby se uklidnil. Předtím však pohrozil, že pokud se s ním Syanna brzy nesetká, srovná celé Beuaclair se zemí. Kněžna však svou sestru, se kterou se dojatá po letech znovu setkala, odmítla vydat a ukryla ji na bezpečné místo. Dettlaff pohrůžku ovšem splnil a pomocí armády nižších upírů zaútočil. Další vývoj se pak odvíjí od rozhodnutí Geralta, buď se pokusí najít Syannu v pohádkovém světě, aby si promluvila s Dettlaffem, nebo kvůli záchraně města navštíví a požádá o pomoc neviděného stařešinu, hlavního tousaintského upíra. Zaklínač tím fakticky rozhodne nejen o tom, jestli se Dettlaff setká se svou bývalou milenkou a jestli ona toto setkání přežije, ale také o tom, jestli Syanna dokončí svou pomstu a zabije svou poslední pátou oběť, nebo jestli bude schopna své sestře odpustit.
Zápis do deníku[]
Sylvie Anna... krásné jméno, co říkáte? Aby také ne, když se jedná o jméno dcery knížete a sestru kněžny. Ale osud Syanny (jak jí říkali její blízcí) zase nebyl tak krásný, jak by se v případě někoho tak urozeného dalo očekávat – ačkoliv jak se ukázalo, ona sama popravdě přišla na svět poněkud nepříhodně. Narodila se během zatmění slunce, a tudíž padla za oběť strachu, který se šířil kolem kletby černého slunce, která údajně postihovala dívky z vládnoucích rodin zrozené za podobných okolností. Ačkoliv měl Geralt vážné pochybnosti o tom, že tato kletba skutečně existuje, mnozí tvrdili, že způsobovala strašlivé proměny těla i duše, které v obětech vyvolávaly krutost a bažení zabíjet.
Syanniny rodiče se podle všeho řadili mezi ty, kteří na tuto kletbu věřili, neboť shledali, že je až příliš nebezpečné dovolit jí zůstat u dvora, a tak jí vyslali do vyhnanství. Syanna pak prchla do Nazairu a brzy nato se ztratila z povrchu zemského.
Anna Henrietta, plná sesterské lásky a soucitu, strávila celé roky truchlením nad zmizením Syanny, která byla úředně prohlášena za pohřešovanou a podle všeho mrtvou. Když se však objevila, jejich shledání se nedalo popsat jako šťastná rodinná událost. Syanna Annou Henriettou opovrhovala a nechtěla s ní mluvit.
Tato neochota mohla mít co do činění s tím, že Syanna byla jen před pár okamžiky usvědčena jako vražedkyně.
Související úkoly[]
- Zteč na Dun Tynne
- Bylo nebylo...
- Tesham Mutna
- Podivné události v podivných šatech