Radovid V. Nemilosrdný

Radovid V. „Nemilosrdný“ nebo taktéž „Strohý“ byl redanský král a člen redanské dynastie v poslední čtvrtině 13. století. Byl nejmladším potomkem krále Vizimira II. z Redanie a jediným mužským dědicem redanského trůnu, na který ale usedl až několik let po atentátu na svého otce.

Jeho vláda se stala spolu s hony na čarodějnice jedním z určujících faktorů poválečného období, které následovalo po cintránském míru. Postupem času z Radovida vyrostl mladý ambiciózní vladař, který šel tvrdě za svými vytyčenými cíli, přesto mu však podobně jako temerskému králi Foltestovi svým způsobem záleželo na jeho poddaných. Radovid byl polarizující postavou: pro jedny geniální stratég a vynikající generál, pro druhé paranoidní šílenec.

Sága o Zaklínači[]

Raný život[]

Narodil se roku 1255 do královské rodiny Vizimira II. a jeho ženy Hedviky z Malleore jako jediný syn a rovněž dědic trůnu. Narozený princ měl již na světě dvě své sestry Dalimiru a Milenu, z nichž jedna zasvětila svůj život magii a druhá náboženství.

Ve věku devíti let byl zasnouben s o několik let starší dědičkou cintránského trůnu Cirillou, které bylo dvanáct let. Zasnoubení bylo dohodnuto Radovidovým otcem Vizimirem a Calanthé, která byla Cirillinou babičkou. K sňatku ale nakonec nedošlo, neboť byl bez udání důvodu zrušen Vizimirem.

Vláda Regentské rady[]

Roku 1267 byl v den vypuknutí druhé války Severních království s Nilfgaardským císařstvím zavražděn král Vizimir. Prakticky nikomu neznámou skutečností bylo, že to byla čarodějka Filippa Eilhart, v té době bojující na ostrově Thanedd, kdo elfského vraha najal, aby Redanie upadla do chaosu a ona získala větší moc.

Mladý dvanáctiletý Radovid byl korunován králem Redanie, přesto však nevládl, neboť byl příliš mladý a vlády se tak ujala Regentská rada, v jejímž čele sice stál vévoda Nitert, ale za jejíž nitky tahal šéf redanské tajné služby Sigismund Dijkstra a právě Filippa Eilhart, původně Vizimirova poradkyně. Obvykle sice platilo, že se regentského úřadu chopila matka nezletilého panovníka, v tomto případě Hedvika, zde se tak nestalo kvůli dvorním intrikám. Každého, koho rada považovala za zrádce, nechala internovat do speciálně upravených opevnění, nejznámějším z nich byl Drakenborg. Radovid, kterého tehdy nikdo nepovažoval za významnou osobu, se v duchu se zapřísahal, že časem všem dokáže opak.

Události po Sáze[]

Eilhartina výchova[]

Během návštěvy přehlídky severských vojevůdců, při které je přehlížen jak on, tak jeho matka, si mladého panovníka všimla čarodějka Filippa Eilhart, která v chlapci něco vycítila a rozhodla se ho vychovat a učinit z něj silného a mocného krále. Vštěpovala do něj, jak se má pravý král chovat, že nikdy nesmí před poddanými ukázat svou slabost, vždy je musí donutit, aby před ním sklopili svůj zrak. Radovid si tyto slova velmi dobře zapamatoval a dlouhá léta se jimi řídil. Čarodějka sama ale na něj byla přísná, po celé jeho mládí ho ovládala a ponižovala, přestože jí věřil každé slovo. Kromě toho za jeho zády tahala za nitky a fakticky vládla jeho jménem. Radovid později s nadsázkou vzpomínal, jak se mu za zády smála celá Redanie, zatímco jiní vyprávěli děsivé historky o princově výchově.

Až po několika letech výchovy si Radovid všiml a uvědomil, že ačkoliv dává rozkazy šlechticům on, vždy se jedním okem dívají na Eilhart, jestli s rozkazem panovníka souhlasí. Taktéž po čase zjistil, že za smrtí jeho otce stála právě čarodějka Eilhart a dozvěděl se rovněž o existenci politického uskupení čarodějek zvané Lóže. Rozhodl se dokončit to, co před lety začal Dijkstra, chtěl získat podporu řádu Planoucí růže a později jej použít k zničení Lóže čarodějek. K uskutečnění toho plánu měl však mnoho času.

Počátky vlády[]

Radovid V. se ukázal jako schopný politický činitel, který manipuloval událostmi ve prospěch svého postavení i ve prospěch Redanie. Využíval svou špionážní síť k pěstování vazeb s mnoha potenciálními spojenci, vybíral si podle svého uvážení a zároveň zajišťoval, aby ti zavržení byli zničeni. Ve všech svých politických krocích se snažil ztělesňovat myšlenku, že král by měl být nemilosrdný vůči svým nepřátelům a štědrý ke svým přátelům.

Zaklínač (PC hra)[]

Radovid potají podporoval a spolupracoval se zločineckou organizací zvanou Salamandra, kterou hodlal použít jako politickou páku na temerského krále Foltesta, po jehož království toužil. Stejně jako jeho otec Vizimir totiž hodlal spojit Redanii a Temerii pod jedinou vládu.

Nakonec však otočí a rozhodne se se Salamandrou ukončit spolupráci, neboť zjistí, že ho tato zločinecká skupina jen a pouze využívá. Krátce po tomto činu jsou však všichni přítomní zločinci povražděni zaklínačem Geraltem z Rivie, který rozhovor odposlechl a s panovníkem se setkal prostřednictvím aktivního magického zrcadla, kterým komunikoval se zločinci. Zabiják nestvůr krále nepozná, neboť ztratil paměť a ta se mu teprve postupně obnovuje, Geraltova neznalost ale krále jen pobaví a po krátkém rozhovoru deaktivuje přenos.

S Geraltem se tváří v tvář setká teprve, až když navštíví jeho skrýš v Obchodní čtvrti Wyzimy, kterou nalezne s pomocí čarodějky Triss Ranuncul. Radovid zaklínači dá jasně najevo svůj zájem o Foltestovu dceru Addu, kterou zaklínač před lety zachránil ze zajetí kletby, rovněž se optá, zdali je nějaké riziko, že by se kletba mohla přenést na Addiny potomky. S odpovědí se spokojí a předá zabijákovi nestvůr pár informací o Filippě Eilhart a Lóži čarodějek.

Po návratu krále Foltesta zpět do Wyzimy pomáhá král Radovid s nastolením pořádku v ulicích, které zmítá chaos a válka mezi nelidmi a řádem Planoucí růže. Pokud Geralt z Rivie odčaroval z Addy kletbu a podruhé ji tak zachránil, dojde k sňatku Radovida a Addy, což v případě smrti krále Foltesta zajistí redanskému králi polovinu Temerie. Pokud Geralt však zabije Addu přeměněnou ve strigu, Radovid Foltestovi pomůže, ale bude požadovat polovinu království.

Související úkoly[]

Zaklínač 2: Vrahové králů[]

Král Radovid V. v doprovodu nilfgaardského velvyslance promlouvá k Filippě Eilhart

Po návratu z Temerie začal Radovid V. shromažďovat svá vojska a budovat pevnosti. Aby čelil rostoucí moci čarodějů, pozval do Redanie řád Planoucí růže, provedl také několik vojenských reforem a dbal na to, aby jeho armády byly dobře vybaveny. Díky svému vojenskému nadání a schopné taktice absolvoval několik úspěšných vojenských tažení, díky kterým si podmanil značnou část Severu.

Radovid si stejně jako mnoho dalších (živých) králů Severních království a významných šlechticů nenechal utéci sněm, jenž se uskutečnil v rozvalinách starého elfského města zvané Loc Muinne, které vzniklo na troskách dávné civilizace Vranů. Na sněm ho doprovodila jak redanská armáda, tak řád Planoucí růže, kteří měli zajistit klidné mírové rozhovory a zasáhnout, pokud by se věci nevyvíjely podle představ Redanie.

Po dlouhé době se rovněž setkává se svou dávnou vychovatelkou a učitelkou Filippou Eilhart, kterou vojáci na jeho příkaz uvěznili do jedné z cel ve zdejším žaláři. Když jí Radovid v doprovodu nilfgaardského velvyslance Shilarda Fitz-Oesterlena a svých mužů poctí svou návštěvou, po krátké rozmluvě se jí pokusí donutit sklopit zrak přesně tak, jak ho to před lety učila. Čarodějka však odmítne sklopit svůj zrak a je na rozkaz krále oslepena. Aby pomstil svého otce, chce jí také nechat popravit.

Zaklínač 3: Divoký hon[]

Radovid V. se stal posledním dostatečně mocným vládnoucím panovníkem Severu, neboť jako jediný dokázal odolat invazi nilfgaardského vojska ve třetí válce mezi Severními královstvími a Nilfgaardským císařstvím. Během zimní přestávky napadl své oslabené spojence z Kaedwenu a posílil tak svoje vojsko i o síly této země. Šlo o tzv. Zimní válku, přičemž nehraje přílišnou roli, zdali král Henselt z Kaedwenu zůstane naživu či nikoliv, Radovid uspěje v obou případech a připojí Kaedwen ke svému království.

Radovid i nilfgaardský císař Emhyr poté upřeli svůj zrak na Novigrad, protože ten, kdo by ovládl toto svobodné město, by měl kontrolu nejen nad jeho významným přístavem, ale i nad jeho bohatou pokladnicí, a proto by měl blíže konečné vítězství. Aby se Radovid pokusil město oslabit a získat, využil služeb Zkurvysyna juniora, jednoho z „velké čtyřky“ novigradských zločineckých bossů. Nalákal ho na peníze a poskytl mu i luxusní panství v Oxenfurtu výměnou za to, že udá ostatní bossy a přivodí jejich pád. Tím chtěl mezi nimi vyvolat válku a ve městě chaos.

Jeho plán do jisté míry vyšel, ale jakmile bylo jasné, že Junior už nemá co nabídnout, rozhodl se Radovid prozradit jeho úkryt Geraltovi, který se chtěl Juniorovi z osobních důvodů pomstít. Radovid výměnou za to na palubě své vlajkové lodi HMS Oxenfurt-Tretogor, která v té době kotvila v Oxenfurtu, požádal Geralta o laskavost: má najít a zadržet Filippu Eilhart. Bude potom záležet na Geraltovi, zda mu vyhoví, nebo ne. Ve druhém případě i na tom, zda se zúčastní spiknutí, jehož cílem je atentát na Radovida.

Bude-li skupina spiklenců úspěšná, ve třetí severní válce může zvítězit císař Emhyr, nebo naopak jeden ze spiklenců, Sigismund Dijkstra, který se obrátí vůči svým bývalým přátelům. Jestliže ale Radovid přežije, díky svým vojenským schopnostem jasně porazí útočící nilfgaardská vojska a zvítězí tak ve třetí severní válce. Celý Sever včetně Novigradu dostane pod svou vládu a začne se mu říkat „ochránce Severu“. Pod jeho vedením bude redanská armáda navíc pokračovat v expanzi a střetne se s mahakamanskými a edirnskými vojsky a dokonce i se skelližskou flotilou ve Velkém moři. Snad nejcharakterističtějším rysem Radovidovy vlády bude ale jeho politika neúprosných honů (nejen) na čarodějnice. Po celém Severu budou na hranicích hromadně upalovány skupiny nelidí a mágů, dokonce i lidových věštců nebo bylinkářů.