Půlnočnice se objevují na polích po západu slunce. Svou sílu čerpají z měsíčního světla, temné jako sama noc a plné smutku se potulují po polích osvětlených stříbrným světlem. Běda těm, kteří tento noční přízrak spatří.
Zaklínač[]
Zápisy do Deníku[]
Půlnočnice se rodí ze světla měsíce, větru a země chladnoucí po denním úpalu. Vznáší se nad zemí a víří v šíleném tanci, který by neměl vidět žádný smrtelník. Pokud půlnočnice někoho chytnou, oslepí ho měsíčním svitem a poté ho vtáhnou do kruhu, kde musí tancovat, dokud nevypustí duši. Po smrti se jeho duše sama stává půlnočnicí.
|
V celé hře Zaklínač je jediná půlnočnice – Celina.
Zdroje[]
Zaklínač 3: Divoký hon[]
| „ | Půlnočnice vyzařují takový nesmírný smutek, takový bezmocný hněv… Mám z nich strach, ostatně jako každý. Ale ze všeho nejvíc je mi jich líto. | “ |
— Aelline Altsparr, elfská trubadúrka | ||
Stejně jako polednice se i půlnočnice vyskytují pouze na venkově. Ve srovnání s jinými nočními tvory – například katakany nebo vlkodlaky – se půlnočnice v podobě bledé, seschlé ženy v roztrhaných šatech nemusí zdát tak nebezpečná. Opak je ale pravdou. Nejčastěji se jejich obětí stávají pocestní, kteří neopatrně cestují v noci, ale pokud se dá věřit legendám, občas se vplíží i do chýší a vraždí sedláky ve spánku.
Při útoku zůstávají půlnočnice po většinu času nehmotné, což znamená, že fyzické údery jimi procházejí. Hmatatelnější podobu na sebe berou jen na krátký okamžik, když zaútočí. Když jsou oslabené, vytvoří několik svých projekcí, které nemohou útočit přímo, ale fungují jako jakési vysílače, jejichž prostřednictvím může půlnočnice vysávat životní energii své oběti. Chce-li ji zaklínač přinutit, aby na sebe vzala tělesnou podobu, uvězní ji pomocí Yrdenu nebo ji zasáhne výbuchem petardy Měsíční prach.