Novigrad

Novigrad je svobodné město v Redanii, proto nepodléhá vládě tohoto království. Nachází se v deltě řeky Pontar, je jedním z hlavních přístavů na kontinentu a žije v něm téměř 30 tisíc obyvatel, což z něj činí největší a bezpochyby i nejbohatší město na severu.

Město obývá neobyčejně pestrá skupina stálých obyvatel i těch, kteří sem přijíždějí jen na návštěvy. Pracuje v něm velké množství nejrůznějších řemeslníků, kteří nabízejí veškeré možné zboží, a občas se zde najde i nějaký ten podvodník nebo pochybný obchodník. Ve městě je vyznáván kult Věčného ohně, jehož chrámy s neustále hořícími ohni mají chránit obyvatele města. Novigradu proto také vládne hierarcha, až druhou nejdůležitější osobou je guvernér města, velké slovo ale mají také šéfové zločineckého podsvětí. Ve městě není armáda, ale je zde všudypřítomná chrámová stráž a v přístavu kotví mocná chrámová flotila.

Historie[]

Během Konjunkce sfér se na tomto místě otevřel magický průchod. Později se z původního kruhu monolitů stala malá elfská osada a v ní byl právě na místě průchodu postaven chrám zasvěcený Měsíci. Když do delty Pontaru připluly první lidské lodě, elfové město opustili, a to se rychle stalo hlavním městem nové země, kterou vytvořil král Sambuk a která se později stala součástí Redanie.

Za vlády redanského krále Vestibora Pyšného byl Novigrad během konfliktu známého jako Sedmiletá válka obsazen Temerií. Hlavní město Redanie bylo poté přesunuto do Tretogoru a Novigrad se na dlouhou dobu stal temerským městem. Situace se změnila za vlády Vestiborova vnuka Radovida III. Smělého, kdy po dlouhých jednáních bylo dosaženo kompromisu a metropole byla prohlášena za svobodné město. Nicméně po první severní válce v roce 1263 král Vizimír II. z Redanie přinutil Novigrad k ius stapulae, čímž zablokoval veškeré zboží procházející městem pro kontrolu a prodej uvnitř města.

Ačkoli jsou nyní redanští králové oficiálně uznáváni jako „králové Redanie a Novigradu“, skutečnou moc má hierarcha, který je volen kurfiřtským sborem. K roku 1275 jím byl Cyrus Engelkind Hemmelfart, přesto bylo již nějakou dobu známo, že město je pod kontrolou zločineckého podsvětí, konkrétně tzv. „Velké čtyřky“, což ale nebylo cizí ani samotnému hierarchovi.

Městské čtvrti[]

V centru města se nachází hlavní náměstí Hierarchů, které je poseto stánky a krámky, podobně jako nedaleký Rybí trh. Na náměstí lze navštívit hostinec „U Ledňáčka“ a kromě Vivaldiho banky tady sídlí několik obchodníků včetně zbrojíře, bylinkáře nebo obchodníka s knihami a svitky. V palácích v centru žije mnoho šlechticů, kteří tak mají možnost sledovat pravidelné popravy mágů prováděné lovci čarodějnic na hlavním náměstí. Dále je zde divadlo, provozované Irinou Renarde, a základnu si tady také zřídil jeden z bossů novigradského podsvětí, Carlo Varese zvaný Tesák.

Jižně od centra, za vodním kanálem, se rozkládá čtvrť zvaná Ulička slávy, ve které je možné navštívit hostinec „U Rozmarýnky a Tymiánu“ (později přejmenovaný na „U Chameleona“) nebo Hattoriho mečířskou dílnu. Enklávou uvnitř této části města je malá čtvrť Krajkové síně, údajně pojmenovaná podle prostitutek, které se procházejí po ulicích. Kromě nevěstince „U Zkriplené Káči“ ji tvoří především uzavřená oblast pojmenovaná Plesnivý hájek, sídlo gangu Francise Bedlama neboli Krále žebráků a současně útočiště pronásledovaných mágů. Více z jižní části města ale zabírají novigradské Doky, které nemají žádnou obytnou zónu, protože se skládají především z velkých i malých skladišť pro snadný dovoz a vývoz zboží po moři. Potřebám námořníků a dělníků slouží hostinec „U Zlatého jesetera“ a také se tady nachází základna lovců čarodějnic.

Nejlidnatější a současně nejchudší částí Novigradu je čtvrť Na Odkrojku, která se nachází východně od hlavního náměstí. Po určitou dobu zde měli svůj domov uprchlí mágové jako byla Triss Ranuncul a také několik nelidí. V současnosti je téměř zcela pod kontrolou dvou zločineckých gangů, jednak Krále žebráků a jednak Cypriána Wileyho alias Zkurvysyna juniora, který zde provozuje kasino a bojovou arénu. Mimoto je možné zde najít krčmu „Nikde“, Vilmeriovu nemocnici, ale i např. Marabellinu školku pro caparty.

Také chudou čtvrtí, ale nikoli tak přeplněnou je Stříbrné město na severozápadě od centra. Tvoří ho převážně malé tržnice a obytné domy. Naproti tomu Zlatá čtvrť na severovýchodě je jednoznačně nejbohatší čtvrtí Novigradu. Obývá ji společenská elita svobodného města – šlechtici, bohatí obchodníci, měšťané, vyslanci a podobně. Svou vilu zde má např. velvyslanec var Attre nebo baronka La Valette. Vzhledem ke svému významu je místo chráněno chrámovou stráží a lovci čarodějnic. Nachází se zde také městská márnice, ale především městské lázně, které provozuje Sigi Reuven, a v neposlední řadě „Passiflora“, nejlepší nevěstinec ve městě.

Nejseverněji se nachází Chrámový ostrov, na němž je kromě náměstí Volitelů, pojmenovaného podle sboru volícího nového hierarchu, domů kněží Věčného ohně i bohatších měšťanů, z nichž jeden slouží jako tajná skrýš Zkurvysyna juniora, především Velký chrám Věčného ohně. Pod Chrámovým ostrovem se nachází tajná laboratoř, v níž byl uvězněn zaklínač Kiyan, vchod do ní je ale obtížně dostupný a navíc je chráněn iluzí. Prostřednictvím mostu svatého Řehoře je ostrov spojen s vlastním městem, které je kromě mořského pobřeží obehnáno hradbami s šesti bránami: Přístavní, Slovutnou, Hierarchovou, Tregotorskou, Jižní a Oxenfurtskou.

Za nimi se už rozkládá Zákoutí, fakticky nesouvisející předměstské osídlení, obývané především nelidmi. Zřejmě i proto je pod kontrolou Tesáka. Je možné tady najít např. Elihalovu krejčovskou dílnu nebo Vespulinu prádelnu, zcela mimo osídlení se nachází městské krematorium. K Zákoutí však nepatří blízká osada Arette ani hospoda „U Sedmi koček“, protože ty jsou už součástí Redanie, která sem zasahuje dvěma svými oblastmi: na jih od města je to Travnatý pahorek a na východě rozsáhlejší Hornopole.

Známí obyvatelé města[]

Ve hře[]

Pouze v knižní předloze[]

Chappelle
Joachim Schwann
Sulimir
Pižmák
Dainty Biberveldt
Abner de Navarrete
bratři Borsodiové
Kevenard de Vliet
Drofuss
Xymena de Sepulveda
Briana de Sepulveda
Prochaska (křestní jméno není známo)
Petr Cobbin
Horvath (křestní jméno není známo)

Citáty z knih[]

„Ach, jsem rád, že jsme se potkali. Tady v Novigradu, hlavním městě světa, centru a kolébce kultury. Tady slušný člověk může čerpat síly plnými doušky!“ – Marigold, Věčný oheň, s. 116

„Novigrad, opakuji, je hlavním městem světa. Skoro třicet tisíc obyvatel, Geralte, nepočítaje v to návštěvníky. Umíš si to představit? Zděné domy, hlavní ulice dlážděné, mořský přístav, sklady, čtyři vodní mlýny, jatka, pily, velká manufaktura vyrábějící boty, k tomu všechny možné cechy a řemesla. Mincovna, osm bank a devatenáct zastaváren. Hrad a strážnice, až se tají dech. A ta zábava – pranýř, šibenice s propadlištěm, třicet pět hospod, divadlo, zvěřinec, trh a dvanáct bordelů. A svatyně, nepamatuji si už kolik. Hrozně moc. No, a ty ženské, Geralte, umyté, elegantní a vonící, ten atlas, samet a hedvábí, ty korzety a ty stužky…“ – Marigold, Věčný oheň, s. 116

Poznámky[]

Koncepce Svobodného města Novigrad vychází především z historického Svobodného města Gdaňsk, které bylo takovým městským státem dvakrát v 19. a 20. století, ale mělo také značnou nezávislost jako polské královské město v 15. až 18. století. Stejně jako Novigrad bylo i toto město velkým a bohatým přístavem s velmi silným hospodářským a kulturním postavením a konaly se v něm také čarodějnické procesy.
Sedmý díl seriálu Zaklínač, „Dolina květů“ (nebo „Údolí květin“), začíná v Novigradu.
Ve hře Zaklínač, kapitole I, jeden kupec na cestě v Podhradí pozná Geralta a vzpomene si jak mu zaklínač pomohl s několika garkainy v Novigradu před několika lety. Nezaplatil mu ještě, a tak mu nyní věnuje celých 100 orénů. (Napadnou-li ho barghesti, zemře.)