Nivellen je „netvor“ vystupující v povídce „Zrnko pravdy“ v knize Poslední přání. Žije poblíž redanského města Murivel.
Postavu má zhruba lidskou, ale hlava patří chlupatému monstru – jakémusi kříženci mezi medvědem, kancem a lvem. Kvůli jeho vzhledu se mu říká také Zrůda nebo Klekták a v širokém okolí jeho panství jím straší děti. Spolu s ním skončil prokletý i jeho dům, který jako by žil vlastním životem a plní všechny jeho rozkazy. Na dvoře jeho domu rostou vzácné modré růže z Nazairu, které přilákaly spoustu pocestných.
Zaklínač Geralt z Rivie ale do jeho sídla zabloudil náhodou. Nivellen ho původně uvítal jako každého jiného hosta, tedy řevem a strašením, ale když si všiml, že se ho zaklínač vůbec nebojí, pozval ho dál. Prokletí ho totiž změnilo pouze navenek, skutečného „netvora“ (jako jsou například vlkodlaci) z něj neudělalo. Stříbro mu nevadí a zvířata, včetně jinak plaché kobyly Klepny, ho mají ráda. K nemalému překvapení zaklínače se ovšem Nivellen nechce vrátit do své původní podoby. Vyhovuje mu „koňské zdraví“ a fyzická zdatnost, kterou má jako netvor. Ale naproti tomu stojí jeho obavy, že by se skutečně časem mohl netvorem stát nejen navenek, ale i uvnitř.
O dvanáct let dřív býval typický panský synek: obtloustlý a nijak zvlášť mile vychovaný. Jeho otec i děd byli ten typ bohaté sorty, který ke svému jmění přišel přepadáním kupců a vymáháním výpalného z okolních vesnic (zdi Nivellenovy jídelny jsou ovšem pokryté trofejemi, z nichž nejvýraznější je starý a odraný skalní drak, kterého údajně skolil Nivellenův dědeček). Ale jeho dědeček byl od doby, co ho někdo přetáhl řemdihem po hlavě, slintající dement, takže v momentě, kdy otce zabil nějaký chrabřejší pocestný, musel Nivellen (tehdy ještě jako malý chlapec) začít vést rodinnou bandu hrdlořezů sám.
Ta pod jeho vedením-nevedením dost zvlčila a začala provádět i věci, které i její předchozí velitel považoval za amorální. Pro Nivellena věci vyvrcholily tím, že spolu se svými lidmi pod Mirtem vydrancovali kapli Kultu lvohlavého pavouka a znásilnili tamní kněžku. Ta ho proklela s tím, že jako netvor byl neměl pobývat v lidské podobě. Za pár dnů se projevy uhranutí objevily – z Nivellena se stala zubatá bestie, která v návalu paniky pobila několik svých mužů. Všichni ostatní obyvatelé domu utekli, včetně domácích zvířat (tedy až na tetčina papouška, kterého trefil šlak). Netvor se dlouho bál vystrčit čumák v domnění, že se vrátí rozzuřený dav a přijde ho jako správnou obludu zaživa upálit.
Nakonec se osmělil a zkusil zlomit kletbu tak, jako to slyšel v pohádkách – polibkem/láskou krásné panny. Takových se kupodivu nenašlo málo. Nivellenův otec nashromáždil malé jmění, takže otcové rádi přiváděli své dcery k Nivellenovým branám. I dcery samotné ho nejpozději po krátkém čase samy přijaly. Kletby ho sice nezbavily (a to se některé snažily dost důkladně), ale sám Nivellen o její zlomení nakonec ztratil zájem. Postupně si zvykl na svou novou podobu a dokonce mu začala vyhovovat víc, než ta stará. Žádná z jeho nápadnic s ním ale nakonec nezůstala. Po nějakém čase stráveném v pohodlí a luxusu Nivellenova sídla se všechny vrátily domů. Až na tu poslední.
Bohužel pro něj, právě z té, černovlásky Vereeny, se vyklubala bruxa. Poté, co Nivellen zjistil, že ho pomalu vysává (byť ho svým zvráceným způsobem skutečně milovala), ji spolu s Geraltovou pomocí sám zprovodil ze světa. To, že dokázal obětovat svoji lásku, se však nakonec ukázalo jako klíč ke zlomení jeho kletby.
Poznámky[]
- Jak postava Nivellena, tak celá povídka jsou zjevně inspirované starou lidovou pohádkou o panně a netvorovi / krásce a zvířeti.
Galerie[]
