Maxmilián Borsodi byl jedním ze dvou zakladatelů aukčního domu bratří Borsodiů, který se v té době nacházel na novigradském náměstí, až později se přesunul do Oxenfurtu. Zplodil dva syny Ewalda a Horsta, měl také jakési přátelství s trpasličím bankéřem Vimme Vivaldim.
Maxmilián se narodil v Redanii a měl ještě nejméně jednoho bratra, který mu byl blízký. Na začátku své kariéry bratři obchodovali s ovcemi a koňmi, protože si mohli dovolit kůlnu na okraji města. Za dvaačtyřicet let se jim však podařilo zbohatnout natolik, že založili aukční síň, která se stala největší a nejrenomovanější v Severních říších, sídlící na hlavním novigradském náměstí v impozantní třípatrové budově.
Maxmilián si byl do jisté míry vědom vzájemné nevraživosti svých synů, protože do závěti zahrnul neobvyklou klauzuli, podle níž se oba bratři museli alespoň jednou ročně setkat a na svátek Belleteyn si podat ruce, v naději, že začnou spolupracovat a koexistovat jeden s druhým. Olgierd von Everec existenci této neobvyklé klauzule v Maxmiliánově závěti neznámým způsobem zjistil a doufal, že toho využije prostřednictvím druhého ze svých tří přání.