| Falčino povstání | |||||
|---|---|---|---|---|---|
| |||||
| Trvání: | 1166 (?) | ||||
| Místo: | Temerie a Redanie | ||||
| Příčina: | Falka chtěla prosadit své právo na trůn | ||||
| Výsledek: | Falka byla poražena a upálena | ||||
| |||||
| |||||
|
| |||||
|
| |||||
Falčina rebelie (či také Falčino povstání) bylo význačné povstání, které se odehrávalo hlavně na území království Redanie a Temerie v letech někdy 1150–1160. Na jeho počátku stála Falka, vyděděná dcera krále Vridanka. Původně zamýšlela vybojovat si své právo prvorozené, aby mohla dosednout na trůn, který právoplatně patřil jí. Proto se také zpočátku dočkala podpory mnohých temerských a kovirských šlechticů. Brzy se ale povstání změnilo v krvavou občanskou válkou, jakou Severní království ještě nikdy nezažila a ve které se obě strany dopouštěly odporných zločinů.
Aby se udržela ve vedení, vypomáhala si Falka svou krásou zděděnou po elfské babičce, kterou uplatňovala na všechny vedoucí důstojníky, od šlechticů po obyčejné rváče. Proto není divu, že brzy otěhotněla a otec byl neznámý.
Události[]
Rebelie dosáhla vrcholu, když Falka vlastníma rukama zavraždila svého otce, jeho druhou manželku Cerro a svoje dva polobratry, Heltmulta a Denharda. Tak se do historie zapsala jako krvežíznivý démon, ačkoli se jí spíše vymkl kontrole krvechtivý, rozzuřený dav vesničanů s nápisy na standartách. Tyto jednotky, pod slogany jako "Smrt králům", "smrt čarodějům", "smrt kněžím, šlechtě, boháčům a pánům" a nakonec "smrt všemu živému", stály za vypálením celého starobylého hradu Mirt, který patřil čarodějům a nacházel se v Gelibolu, popřípadě také za stáhnutím z kůže Mistra Radmira z Tor Carnedd.
Po překročení řeky Pontaru a vyhlášení války Temerii se usadili na hradě Houtborg, kde uvěznili tehdy těhotnou princeznu Riannon, Falčinu polosestru. Ta pak ve vězení porodila dvojčata a podlehla šílenství. Ve stejný čas porodila i Falka, která své novorozeně zanechala v rukách šílené Riannon. Údajně prohlásila, že "samotné královny budou považovat za čest stát se chůvami jejích bastardů; v novém řádu, který ona, Falka, zbuduje po svém vítězství, čeká takový úděl všechny korunované samičky". I tak ale děti vychovávaly kojné, protože Riannon se nebyla schopna o tzv. trojčata postarat.
To rozlítilo Riannonina manžele, odvážného prince Goidemara, který se postavil do čela temerské armády a, protože štěstěna stála na jeho straně, zdecimoval povstalecké šiky hned v několika bitvách, dokonce i u samotného Houtborgu. Během těchto částečných porážek Falka ztrácela i území v Redanii, kde se na trůnu s Vridankem vystřídal jeho strýc, Vizimir I.
Důsledky[]
Nedlouho poté, co byla rebelie potlačena, se krvavá Falka postavila před soud a byla odsouzena k upálení – to se odráží i v redenské a temerské tradici házet během oslav Saovinu figurku Falky do ohně. Podle legendy Falka proklela všechny přítomné a přísahala jim, že oni i jejich potomstvo budou trpět rukou dítěte její krve.