Emhyr var Emreis, nebo také Deithwen Addan yn Carn aep Morvudd (ve starší mluvě „Bílý plamen tančící na mohylách nepřátel“), byl císař a absolutní vládce Nilfgaardské říše.
Jeho vláda v Nilfgaardu byla velmi agresivní a často uplatňoval expanzivní politiku podobnou politice svých předchůdců. To vedlo k rozpoutání dvou válek proti Severním královstvím, které ale obě prohrál. Emhyr var Emreis byl přesto inteligentní a skvělý vládce. Dobře si vybíral své lidi a rozdrtil mnoho spiknutí, která proti němu byla namířena. Vůči zrádcům byl nemilosrdný a ke svým cílům směřoval s velkým odhodláním. Byl také veřejně nakloněn Starším rasám, což bylo v příkrém rozporu s panovníky Severu.
Biografie[]
Dětství[]
Ve třinácti letech byl Emhyrův otec Fergus var Emreis, tehdejší císař Nilfgaardu, zbaven vlády, uvězněn a mučen po převratu, který vedl vlivný šlechtic známý pouze jako Uzurpátor. Čaroděj jménem Braathens ve službách Uzurpátora proměnil Emhyra v humanoida s ježčí podobou, částečně z legrace, neboť slovo „Eimyr“ v nilfgaardském dialektu znamenalo „urcheon“, staré označení pro ježka. Hlavně ale proto, že chtěli Ferguse zlomit a přinutit ho, aby převrat a ztrátu svého titulu uznal.
Přeměna Emhyra do ježčí podoby
Plán ale selhal, protože Uzurpátor Emyrova otce zabil. Emhyr už poté nebyl k ničemu, proto ho vypustili do lesů a nasadili na něj psy. Přesto Emhyr přežil a dozvěděl se, že čaroděj kletbu ani důkladně neprovedl: každou noc se Emhyrovi vracela jeho lidská podoba. Při útěku se Emhyr spoléhal na pomoc několika věrných známých, kteří se ukrývali u Ardal aep Dahy. Setkal se s astrologem Xarthisiem, který ho zavedl na sever, „za Marnadalské schody“, aby tam hledal lék na své prokletí.
Cesta do Cintry[]
Po nějaké době Emhyr konečně dorazil na sever a používal přezdívku „Dunny, Urcheon z Erlenwaldu“. V roce 1237, když se potuloval lesnatou oblastí Cintry, narazil na zraněného a bezmocného krále Roegnera a po jeho záchraně se dovolával Zákona překvapení.
O 15 let později se během Pavettiných 15. narozenin v Cintře představil královně Calanthé. Ačkoli se očekávalo, že princezna Pavetta bude provdána v 15 letech, Dunny se s ní začal scházet již o rok dříve a tajně se do sebe zamilovali, takže když královna uspořádala hostinu k Pavettiným narozeninám, využil příležitosti a oznámil, že princezna od narození patří jemu a že si pro ni nyní přišel. Ještě před půlnocí si sundal helmu, čímž odhalil svou obludnou podobu, Pavetta však přesto prohlásila, že s Dunnym souhlasí a že s ním odejde. To vyvolalo rozruch a královnini vazalové a rádoby nápadníci se pokusili Dunnyho napadnout, pouze zaklínač Geralt a druid Myšilov se snažili Dunnyho ochránit. Během potyčky se nekontrolovaně uvolnily Pavettiny magické schopnosti, rozmetaly nábytek i lidi a hrozilo, že se zřítí také samotný hrad, až zaklínači s druidem se podařilo princeznu uklidnit.
Dunny, který se nyní představil jako kníže z Maechtu a syn Akerspaarka, znovu nabyl lidské podoby, protože odbila půlnoc. Calanthé nakonec dala souhlas k tomu, aby se Dunny a Pavetta vzali, a poté byla Emhyrova kletba zrušena. On i jeho budoucí žena byli ale překvapeni zprávou, že Pavetta je těhotná a Dunny se brzy stane otcem. Když se dítě narodilo, pojmenovali ji Cirilla.
Znovuzískání dědictví[]
Na trůnu
V roce 1250, po Ciriině narození, se před Dunnym v Cintře objevil mág Vilgefortz, který chtěl získat takové bohatství a moc, jakou mu mohl poskytnout pouze nilfgaardský císař. Když mu Vilgefortz vyjevil proroctví, že se stane císařem, rozhodl se Dunny spolu s Ciri vrátit do Nilfgaardu a získat zpět své dědictví. Dunny a Vilgefortz pod dohledem Calanthé vymysleli lest, jak beze stopy zmizet tak, že budou pouze předstírat Pavettinu, Ciriinu a jeho vlastní smrt na potápějící se lodi, zatímco mág je teleportuje pryč. Pavetta, vědoma si manželových nebezpečných plánů, však včas propašovala Ciri z lodi, což vedlo k potyčce mezi manželi, při níž Pavetta přepadla přes palubu a utonula v moři. Vilgefortz pak podle plánu teleportoval loď z rozbouřeného víru a Dunny proto jako jediný přežil.
Emhyr byl rozrušený z neúmyslné vraždy své ženy, ačkoli k ní vlastně nechoval opravdové city. Přesto se mu tím podařilo předstírat smrt jako „Dunnyho“ a mohl se tak vrátit do své vlasti a vést povstání proti Uzurpátorovi. Jednou z prvních věcí, kterou udělal, bylo, že Xarthisia za jeho výše zmíněné služby odměnil astrologickou věží v hlavním městě. Po všech mocenských bojích nechal Emhyr pohřbít všechny své mrtvé politické nepřátele a jejich náhrobky použil k vydláždění svého tanečního sálu, čímž si vysloužil přezdívku „Bílý plamen tančící na mohylách svých nepřátel“ neboli ve starší řeči Deithwen Addan yn Carn aep Morvudd.
První severní válka[]
V roce 1263 zahájil Emhyr jako nilfgaardský císař první severní válku s cílem rozšířit svou říši na úkor Severních království. Začal ji porážkou cintránské armády u Marnadalských schodů a obléháním Cintry, kde byla stále držena jeho dcera. Zatímco nilfgaardská vojska napadla Cintru, Ciri se podařilo uprchnout a Emhyr proto vyslal své agenty, aby ji našli. Po několika úspěšných taženích proti Severu ale byla Emhyrova invaze po naprosté porážce jeho vojsk během druhé bitvy o Soddenský pahorek zastavena, což znamenalo konec první severní války. V reakci na to nechal Emhyr velitele, kteří ho v bitvě u Soddenu zklamali, buď popravit, nebo nahradit mladšími a odhodlanějšími, a zároveň začal připravovat své síly na další velkou válku.
Pátrání po Ciri a druhá severní válka[]
V roce 1267 dostal Emhyr od polního maršála Menno Coehoorna zprávu, že vládci severu – konkrétně Vizimir II. z Redanie, Foltest z Temerie, Demavend III. z Aedirnu, Henselt z Kaedwenu a Meve z Lyrie a Rivie – měli tajnou poradu na hradě v Hagge. Emhyr pověřil polního maršála, aby tuto informaci o plánované protiofenzivě roznesl mezi mágy a členy Čarodějné kapituly. Císař také dosáhl potlačení vzpoury v Cintře a pro odstrašení ostatních nyní nařídil veřejnou a „velkolepou“ popravu jejího vůdce, vévody Windhalma z Attre. Poté si dal zavolat hraběte Cahira, připomněl mu jeho chybu při pokusu o zajetí Ciri před dvěma lety a dal mu šanci ji napravit, protože věděl, že Ciri se nyní nachází na ostrově Thanedd. Maršál i hrabě se také dozvěděli, že se císař rozhodl uspořádat něco, co se zapíše do dějin jako převrat na ostrově Thanedd.
Císař Nilfgaardu
Cahir však ani napodruhé nebyl úspěšný, protože Ciri unikla portálem v nejvyšším patře věže Tor Lara. Přibližně v té době se Emhyr dozvěděl, že ho Vilgefortz zradil a že ve skutečnosti hrál vždy jen svou vlastní hru. Emhyr proto nařídil, aby jeho tajná služba vyhledala nejen Ciri, ale i Vilgefortze a Cahira. Zanedlouho mu oddíl vedený půlelfem Schirrúem přivedl „Ciri“, ale když ji spatřil, pochopil, že jde o podvodnici. Přesto předstíral, že tomu věří, zároveň ovšem nechal svou tajnou službu pravou Ciri stále hledat. Po krátké době Geralt i Emhyr spolu se svou brigádou Impera našli Vilgefortze a Ciri na hradě Stygga. Zaklínač tady mága zabil a Emhyr se konečně setkal s Ciri. Císař s ní chtěl původně kvůli její Starší krvi zplodit dítě, ale včas si uvědomil zrůdnost svého plánu a proto nakonec nechal svou dceru odejít, aniž by jí prozradil, že je ve skutečnosti jejím otcem.
Souběžně s těmito událostmi probíhala druhá severní válka a štěstí se přiklánělo na stranu císařství. Aedirn, Lyrie a Rivie byly poraženy a v cestě císařství k úplnému vítězství tak stály pouze Kaedwen, Temerie a Redanie. K rozhodující bitvě došlo u Brenny, kde nilfgaardská armáda prohrála se spojenými silami Severu pod vedením Jana Natalise. Válka jako taková však přesto skončila pro Říši vlastně úspěšně: všechny země na jih od Jarugy, včetně Cintry, zůstaly pod praporem Zlatého slunce. Aby Emhyr tohoto cíle dosáhl, oženil se s falešnou Ciri, kterou mu přivedl Schirrú a kterou si navíc zamiloval. Výsledkem bylo podepsání dohody v hlavním městě dobyté země, která vešla ve známost jako Cintránský mír. Obchodní syndikáty a manufaktury Nilfgaardu navíc po uzavření míru zaplavily svými levnými výrobky válkou zničená Severní království.
Během války bylo šíření a podpora politických a rasových konfliktů mezi nepřáteli Emhyrovou oblíbenou taktikou: Emhyr poskytl značnou autonomii v rámci Nilfgaardu samostatnému elfímu státu Dol Blathanna a rovněž finančně podporoval povstalce ze Scoia'tael, po válce je ale ponechal svému osudu.
Vrahové králů[]
V roce 1271 zabila tajemná skupina zaklínačských vrahů Demavenda III. a Foltesta, přičemž z vraždy druhého jmenovaného byl obviněn zaklínač Geralt. Tato skupina si říkala Královrazi a byli to zaklínači ze Školy zmije, které vedl Letho z Gulety. Když se Letho a Geralt konečně setkali tváří v tvář, vyšlo najevo, že jejich patronem je Emhyr, který podporuje a financuje královrahy jako předstupeň svých plánů na destabilizaci a následnou invazi do Severních království. Jako pobídku slíbil Lethovi obnovu Školy zmije a vlastní území v rámci své říše, kde by zaklínači mohli žít svobodně, bez nenávisti a předsudků, které obvykle zažívají. To však císař nikdy nesplnil.
Třetí severní válka[]
O rok později Emhyr se svými vojsky potřetí překročil Jarugu a díky chaosu, který způsobili královrazi, rychle dobyl Temerii, Aedirn, Lyrii a Rivii a také část Kaedwenu až k prameni Lixely. Zbytek jeho nepřátel ze všech Severních království se shromáždil pod vedením redanského krále Radovida V., kterému se podařilo zastavit nilfgaardskou armádu na řece Pontar. Císař Emhyr, jistý si vítězstvím, se začal nazývat vládcem severu a jihu. Jeho válka však nebyla ve vlastním Nilfgaardu oblíbená a některé obchodní společnosti a šlechtici proti němu začali intrikovat, což Emhyra nutilo dosáhnout rychlého vítězství, aby se proti němu jeho vlastní poddaní nevzbouřili. Rozhodl se také nabídnout trůn své dceři Ciri jako své nástupkyni, potřeboval však pomoc Yennefer a Geralta s jejím nalezením.
Poté, co Geralt vystopuje Ciri postupně ve Velenu, Novigradu a na Skellige, si ho císař předvolá, aby mu podal zprávu. Zaklínač s sebou přivede Umu a vysvětlí mu, že spolu s Yennefer mají podezření, že tento podivný tvor by mohl být přeměněnou Ciri nebo alespoň klíčem k jejímu nalezení. Když zaklínač s čarodějkou Umu zbaví prokletí a potřebují pomoc proti Eredinovi, císař jim nejdříve odmítne poskytnout vojáky, ale po bitvě na Kaer Morhen už neváhá, protože pochopí, že k záchraně Ciri je třeba nejdříve porazit Divoký hon. K rozhodující a vítězné bitvě s těmito nájezdníky ze světa Aen Elle potom za podpory nilfgaardské armády dojde u pobřeží Undviku. Další osudy císaře Emhyra závisí na rozhodnutích Geralta během hry. Buďto bude zavražděn vnitřními spiklenci kvůli prohrané válce a na Severu povládne buď Radovid nebo Dijkstra, anebo Sever ovládne a zničí všechny, kdo se mu postavili, případně se vzdá trůnu ve prospěch své dcery.
Zaklínač 3: Divoký hon[]
Obraz v rozšíření O víně a krvi
Zápisy z deníku[]
Jen málo jmen v historii kontinetu budilo tolik hrůzy a úcty jako Emhyr var Emreis, Deithwen Addan yn Carn aep Morvudd – Bílý plamen tančící na hrobech svých nepřátel, císař Nilfgaardu, vládce Metinny, Ebbingu a Gemmery, panovník Nazairu a Vicovara, pán jedné poloviny civilizovaného světa, který se snažil o dobytí té druhé. Byl jedním z těch lidí, jejichž skutky a rozhodnutí utvářely osud celých království a národů.
Co by tedy mohl chtít od prostého zaklínače?
Císař dal jasně a stručně najevo, o co mu jde. Jeho dcera a Geraltova chráněnka Cirilla byla ve velkém nebezpečí, neboť na její stopě byl Divoký hon. Geralt, mistr stropař svázaný s Emhyrovou dcerou železnými pouty osudu, měl větší šanci ji najít než kdokoli jiný na světě.