Crach an Craite, nebo také Tirth ys Muire („Mořský kanec“ nebo „Kňour z moře“), byl jarlem ze Skellige a synovcem králů Brana ze Skellige a Eista Tuirseacha. Byl známý tím, že občas projevoval svou vznětlivou povahu i zdravý apetit. V mládí byl popisován jako muž se širokými rameny a zrzavými vlasy. Později, když byl dospělý, měl prý oči podobné jestřábím. Ačkoli ho někteří na kontinentu považovali za primitivního barbara, Crach byl ve skutečnosti prozíravý politik a pečlivě zvažoval každé své rozhodnutí.
V mládí se ucházel o ruku princezny Pavetty z Cintry, nikdy však k ničemu nedošlo. Poté, co král Bran předal trůn Eistovi Tuirseachovi, se Crach stal skelližským jarlem, hlavním velitelem vojenských sil ostrovů. Měl také krátký románek s Yennefer a i poté jí zůstal nakloněn, což prokázal tím, že jí v roce 1267 pomáhal při pátrání po Vilgefortzovi.
Biografie[]
Mládí[]
Crach se narodil na počátku 13. století na Skellige v rodu an Craite. Jeho matka pocházela z klanu Tuirseach. O jeho dětství toho není mnoho známo, pouze to, že si ho vzal za žáka jeho strýc Eist Tuirseach a mladý Crach se od něj naučil mnoho věcí. V mládí se seznámil s čarodějkou Yennefer z Vengerbergu a tato dvojice spolu prožila krátký románek. Přestože se rozešli, Crach si čarodějku oblíbil až do konce života. Nějakou dobu po jejich rozchodu se Crach seznámil se ženou, která se nakonec stala jednou z jeho manželek. Tato žena mu dala syna, jeho prvorozeného syna Hjalmara. Crach, nyní již otec a ženatý muž, žil šťastně v typickém skelligském stylu. O něco více než dva roky později byl součástí skelližské delegace vyslané do království Cintra, kde byl jedním ze nápadníků žádajících o ruku princezny Pavetty, která právě dovršila 15 let. Královna si především přála, aby se Pavetta provdala za Skelližana a zajistila si tak mír s ostrovany.
Mezi vyslanými z ostrovů kromě Cracha byli Eist Tuirseach, druid Myšilov a skald Draig Bon-Dhu. Dále byl přítomen například baron Eylembert z Tiggu, kníže Windhalm z Attre a všichni tři synové lorda Strepta. Byl tu však také ještě jeden host, který o ruku princezny podle všeho nejevil zájem, ctihodný lord Ravix ze Čtyřrohu. Ve skutečnosti šlo ale jen o pseudonym zaklínače Geralta z Rivie, kterého královna osobně pozvala. Kromě něj se ale během hostiny objevil nezvaný host, rytíř v plné plátové zbroji, který se představil jako Urcheon z Erlenwaldu. Když si sundal přilbu, všichni zjistili, že to není člověk, ale podivné stvoření podobné ježkovi s tlamou plnou tesáků. Horší bylo, že princezna s ním jako se svým nápadníkem chtěla odejít, cintrijští rytíři i nápadníci poté hned zaútočili na netvora, ale Pavetta propukla v explozi surové Síly. Bouři, kterou vyvolala, ohrožovala životy všech, a až Geraltovi a druidovi Myšilovovi se princeznu podařilo uklidnit. Princezna jim pak vysvětlila, že se s Urcheonem, který se jmenoval Dunny, tajně schází už více než rok a že se do sebe zamilovali. Dunny byl totiž ve skutečnosti člověk, ale trpěl kletbou, která ho přes den měnila v netvora. Calanthé nezbývalo než s jejich svazkem souhlasit, ačkoli se bála, jak bude Skellige reagovat. Eist však využil této příležitosti a veřejně požádal o ruku právě královnu. Královna nakonec souhlasila, čímž se její touha po svazku mezi Cintrou a Skellige naplnila jiným způsobem.
Jarlem[]
Crach se tak sice z Cintry vrátil s prázdnou, ale nakonec doma už ženu měl a také syna Hjalmara. Dokonce se z něj stal jarl klanu an Craite a vládce Kaer Trolde. Pavettě a Dunnymu se mezitím narodila dcera, Cirilla Fiona Elen Riannon, která však podléhala Zákonu překvapení, protože Geralt ho uplatnil, ještě když Dunnymu pomohl získat ruku princezny, aniž by věděl o tom, že princezna čeká dítě. Díky novým rodinným vazbám Ciri trávila nějaký čas na Skellige. Crach ovšem musel složit krevní přísahu (bloedgeas), že bude Ciri vždy střežit a na požádání poskytne jakoukoli pomoc, pokud jde o její bezpečnost. Ciri se během této doby seznámila s Hjalmarem a oba se tehdy ve své ještě dětské naivitě „zasnoubili“. Crach zděšen tím, jak by reagovala královna, protože věděl, že má v plánu mladou princeznu časem provdat za prince jiného království, jim okamžitě zakázal se stýkat a Calanthé poté Ciri zase odvezla zpět do Cintry.
Když vypukly severní války, Crach v roce 1263 velel skelližským jednotkám u Marnadalských schodů a bojoval po boku svého strýce v bitvě u Marnadalu. Po strýcově smrti bránila Crachova jednotka Cintru a poté se vydala na sever do Horního Soddenu a bojovala v první bitvě u Soddenu. Po první válce Crach odmítl podepsat mírovou smlouvu s Nilfgaardem a v následujících letech stále útočil na jejich námořní osady a pevnosti v provinciích. Během druhé severní války Crach pomohl Yennefer a poskytl jí útočiště, když hledala unesenou Ciri. Měli spolu také krátký románek. Díky jeho pomoci učinila čarodějka velký objev a našla portál vedoucí ze Skellige až do Nilfgaardu. Přestože byla poté zatčena a mučena, nakonec se jí to s Geraltem podařilo a Ciri zachránili z nemalé části právě i díky Crachovi. Ten pokračoval ve své vládě jako jarl a sledoval, jak z jeho dětí vyrůstají silní dospělí hodní jména an Craite.
Zaklínač 3: Divoký hon[]
V roce 1272 zemřel král Bran Tuirseach a Crach se zúčastnil jeho pohřbu, kde tradičním způsobem zapálil pohřební hranici. Na následné pohřební hostině v pevnosti Kaer Trolde se pak už měli hlásili kandidáti na nového krále Skellige. Kromě Hjalmara a dalších synů jednotlivých jarlů svou nominaci k překvapení všech podala také Cerys. Crach ji ovšem podpořil a požádal přítomného Geralta, jestli by nepomohl oběma jeho dětem v jejich snaze vykonat něco velkého, aby přesvědčili o svých schopnostech. Zaklínač se tak mohl vypravit na Undvik, kde už byla Hjalmarova výprava proti ledovému obrovi, a také na Spikeroog, kam zamířila Cerys, aby zbavila místního jarla prokletí.
Birna, manželka zesnulého krále, si ale místo volby přála, aby vznikla dědičná dynastie a králem se tak stal její syn Svanrige. Crach to důrazně odmítl. V hodovní síni citadely poté na přítomné zaútočili rozzuření medvědi, kteří byli nakonec zabiti, ale mezitím povraždili mnoho hostů včetně téměř všech kandidátů kromě tří: Svanrige, Hjalmara a Cerys. A protože se masakr odehrál na Kaer Trolde, podezření padlo na klan an Craite. V tuto chvíli se už Geralt musel rozhodnout, koho z kandidátů podpoří tím, že mu pomůže odhalit, kdo je za útok zodpovědný.
Nedlouho po korunovaci nového krále se císař Emhyr var Emreis rozhodl konečně dobýt ostrovy a vyslal na ně mohutnou flotilu. Nilfgaardští přesunuli své loďstvo k ostrovu Undvik, než však mohla jakákoli bitva začít, bylo nutné nejdříve porazit Divoký hon. Když se Divoký hon objevil, vedl Crach osobně své muže proti přízrakům a vrazil do jejich Naglfaru svou vlastní lodí, což umožnilo Skelližanům i Nilfgaarďanům se nalodit na přízračnou loď a bojovat proti Divokému honu. Crach přitom nestál proti nikomu jinému než samotnému Eredinovi, králi Divokého honu. Elfovi z Aen Elle se nemohl rovnat, přesto s ním bojoval až do hořkého konce.