Král Bran Tuirseach nebo také Bran ze Skellige byl jarlem z An Skellig, který vládl jako král Skellige v 50. letech 12. století před nástupem svého bratra Eista Tuirseacha a poté od roku 1267 do roku 1272. Byl také strýcem Cracha an Craite a manželem Birny Bran, se kterou měl syna Svanriga Tuirseach, rovněž se jednalo o dobrého přítele druida Myšilova.
Na rozdíl od ostatních jarlů a králů ze Skellige uměl Bran využívat kompromisů ve svůj prospěch. Pohostinnost a přátelské vystupování mu v prvních letech jeho života umožnily snadno si získat jakéhokoli protivníka a udělat z něj svého vazala. Ke konci jeho vlády však starému králi začala selhávat paměť a už nedokázal sjednotit klany do jedné velké síly. Lidé přesto na vládu Brana Tuirseacha vzpomínají jako na čestnou a uznávanou, ačkoli se našlo několik takových, co jej kritizovali kvůli tomu, že dával přednost nájezdům před řešením problémů na ostrově a také za to, že dával své ženě Birně až přílišnou volnost.
Biografie[]
Bran se narodil roku 1192 a měl dva sourozence, bratra Eista a sestru neznámého jména, která mu později porodila synovce Cracha an Craite. Jako člen klanu Tuirseach Bran nakonec zdědil titul jarla z An Skellig, a tím i vedení klanu. Po smrti předchozího krále Skellige Bran podal svou kandidaturu a prokázal, že je jí hoden, protože zabil draka jménem Evren. Tento projev statečnosti si získal srdce jarlů a Bran byl korunován.
Král Bran sjednotil klany způsobem, který jeho předchůdci neznali: kompromisem. Pozval své soupeře na hostiny a sladkými slovy, mincemi a sudy medoviny přesvědčil většinu z nich, aby se přidali na jeho stranu. Během jedné takové hostiny se válečník Uve opil a urazil krále. Rozzlobený Bran nechal Uveho naživu, ale nařídil mu, aby si vytrhl jazyk, a zachoval si tak svou čest.
V tu dobu také Bran potkal svou životní lásku Birnu, která sice nebyla jeho první ani poslední milenkou, ale byla mu vždy nejbližší a stala se také matkou jeho prvorozeného syna Svanrige Tuirseacha. Aby udržel rivaly na uzdě, pomáhala králi jeho žena tím, která mu sdělovala každou podezřelou zvěst nebo skutek, kterého si během hostin všimla. Kromě ní měl král Bran za rádce a důvěrníka druida Myšilova a rádcem mu byl i jeho bratr Eist, který se mezitím vyšvihl na jarla Skellige, velitele ozbrojených sil ostrovů.
Když královna Calanthé z Cintry uspořádala v roce 1252 slavnost k Pavettiným patnáctým narozeninám, objevili se už její potenciální nápadníci. Bran vyslal svého synovce Cracha an Craite s Eistem, druidem Myšilovem a skaldem Draigem Bon-Dhu jako doprovod, ale událost dopadla nečekaně. Zatímco Crach Pavettinu ruku nezískal, Eist se oženil přímo s královnou. Bran byl přesto s výsledkem spokojen, protože díky tomu se dosavadní přátelský svazek obou zemí povýšil na osobní unii.
Navzdory opakovaným žádostem své manželky král odmítl prosadit jejich syna Svanrigeho jako právoplatného dědice trůnu. Koncept dědičné monarchie vnímal jako absurdní a věřil, že pokud si chlapec korunu zaslouží, získá ji sám. V roce 1257 byla proto koruna odkázána Eistovi, zatímco Crach se stal novým jarlem Skellige. Vláda jeho bratra a královny Calanthé, titulované Ard Rhena (Nejvyšší královna), na Skellige trvala více než deset let, dokud nezemřeli v boji proti Nilfgaardské říši.
Po krátkém interregnu, během něhož byl jarl Crach an Craite faktickým správcem ostrovů a vedl Skelližany proti Nilfgaarďanům, byl Bran znovu dosazen na trůn. Několik dalších let vládl jako dříve, držel jarly pod sebou a vedl je na výnosné nájezdy. Nicméně nikdy už nesjednotil klany v jednu mohutnou armádu, která by mohla vážněji ohrozit Nilfgaard. Bran žil dlouho a v roce 1272 se dožil 80 let. Když se mu ale začaly třást ruce a myšlenky se mu rozutekly uprostřed věty, rozhodl se odejít do lesů An Skellig, aby ulovil velkého medvěda vyzbrojen pouze nožem. Svět tak opustil podle svých vlastních představ.
Král Bran na své poslední cestě
V den jeho pohřbu vyřezali přístavní řemeslníci Branovu dřevěnou bustu s detailním zdobením, která byla vystavena na břehu u vesnice Larvik na ostrově Hindarsfjall, kde je, jak ostrované věřili, bude její nelítostný pohled chránit před Nilfgaardem. Samotný pohřeb krále Skellige se ale konal v přístavu Kaer Trolde na Ard Skellig a byl to právě jeho synovec Crach, kdo tradičně pomocí zápalného šípu zapálil pohřební hranici na lodi, na níž bylo tělo zesnulého krále a jeho milenky vypuštěno do širého moře. Pohřbu se krom blízkých přátel, mezi něž se řadil druid Myšilov, jarlů a příbuzných zúčastnila i čarodějka Yennefer z Vengerbergu a zaklínač Geralt z Rivie. Na smuteční hostině v citadele, která následovala hned po pohřbu, vzpomínali všichni přítomní na Brana jako na hrdinu.