Alghúlové jsou poddruhem nekrofágů a příbuznými ghúlů, vyznačují se ale tmavší vizáží a větší velikostí, silou a především inteligencí. Po severních válkách se jejich počet rychle rozšířil kvůli nedostatečné kontrole a rozsáhlému hladomoru, který požírače mrtvol přilákal.
Zaklínač[]
Zápisy do Deníku[]
Jako alghúlové se označují ti z ghúlů, kteří požírají mršiny dlouhá léta, až je nakonec chuť na lidské maso dožene k útokům na živé a ke snaze požírat maso ještě teplé. Tato stvoření se vyskytují v kryptách a na bojištích po skončení bitvy, přičemž je často doprovázejí i obyčejní ghúlové. Prostí lidé mezi těmito mrchožrouty těžko uvidí nějaký rozdíl, zaklínači ale dobře vědí, že alghúl je mnohem agresivnější a nebezpečnější protivník.
|
Zdroje[]
- Kniha strachu a nenávisti, svazek II
- Ve „Vedlejších účincích“: Kniha o alghúlech
Zaklínač 3: Divoký hon[]
| „ | Alghúl je v zásadku ghúl, enem víc hajzl. | “ |
— Yarpen Zigrin, trpasličí válečník | ||
Alghúlové se od normálních ghúlů liší velikostí, silou, zbarvením a především inteligencí. Zatímco ghúlové a graveirové jsou primitivní tvorové neschopní naplánovat ani tu nejjednodušší léčku, alghúlové jsou schopni předvídat, a jsou proto mnohem nebezpečnější. Z tohoto důvodu jsou také schopni vést smečky ghúlů, které pak terorizují vše, co jim přijde do cesty, a útočí nejen na osamělé pocestné, ale i na karavany a dokonce i na zemědělské usedlosti.
Během boje se alghúlové pokoušejí o riskantní manévry, jejichž cílem je srazit protivníka k zemi, aby ostatní mohli dokončit práci a roztrhat ho na kusy. Stejně jako normální ghúl může i zraněný alghúl propadnout šílenství a útočit se slepou zuřivostí. Rovněž za soumraku a v noci bojují s dvojnásobnou silou.
Galerie[]
