Škola mantikory neboli Alqatil (zerrikánsky Zabijáci) je jedna se zaklínačských škol. Sídlila na dálném východě, na okraji pouště Korath a na druhou stranu Kontinentu se její zaklínači vydávají jen zřídka, a tak zůstávají pro Seveřany většinou záhadou. Ve hře Zaklínač 3 je tato škola poprvé zmiňována až v datadisku O víně a krvi.
Historie[]
Přibližně v době, kdy došlo k rozkolu ve Škole medvěda, se Ivorovi Zlé oko nepodařilo převzít moc, jeho skupina se oddělila a ještě se k ní připojili další lidé, kteří rovněž nesdíleli filosofii velmistra Arnaghada, přičemž jedním z těchto lidí byl Iwan. Když tato skupina zamířila do hor Tir Tochair k údajné pevnosti, kde chtěla založit Školu zmije, Iwan si uvědomil, že nesouhlasí i s Ivorem, a tak když skupina zamířila do hor, Iwan a další, kteří také pochybovali o Ivorovi, se oddělili a zamířili tam, kde věděli, že najdou práci: Elskerdegský průsmyk v pohoří Tir Tochair. Tento průsmyk se nacházel na okraji nechvalně proslulé Korathské pouště, kudy se pravidelně snažily projít zerrikánské karavany, aby obchodovaly se západní částí Kontinentu. Během krátké doby se Iwan a jeho kolegové zaklínači změnili z pouhých lovců na zkušené obránce, kteří bezpečně doprovázeli karavany tam a zpět přes poušť.
Jednoho dne Iwan a jeho skupina našli v poušti královskou zerrikánskou karavanu, na kterou zaútočil pár mantikor, a běželi jí na pomoc. Poté, co nestvůry pobili, zjistili, že karavana míří na setkání s mágy v Aretuze a mezi jejich skupinou je i dvorní čarodějka zerrikánské královny Nasira Faizan. Když Nasira viděla, jak jsou tito zaklínači schopní, nabídla jim značnou odměnu a audienci u královny, pokud ji bezpečně dostanou domů do Zerrikánie, s čímž ochotně souhlasili. Jakmile dorazili do hlavního města Zerrikánie, čarodějka zde vyprávěla o všech „alqatilských“ činech a královna jim dala návrh: pokud budou zaklínači pracovat výhradně pro Korunu a hlídat její kupecké karavany a vyslance, Zerrikánie postaví na každé straně pouště hrad, které budou patřit jejich škole. Zaklínači souhlasili a tak byly postaveny oba hrady: na západě Behelt Nar a na východě Bialsuf Alsarea, na kterém žil Iwan.
Zaklínač školy mantikory
V průběhu let Nasira spolupracovala s Iwanem na obnovení procesů mutací, ačkoli Iwan byl poněkud vyhýbavý, protože sám celý proces neznal. Dokonce se pokusili aplikovat mutace na některé z proslulých zerrikanských bojovnic, ale výsledky pokusů byly považovány za neprůkazné. Přesto do nové Školy mantikory přivedli nejlepší válečnice, aby je zde vycvičili se zaměřením na obranu a používání lektvarů. Aby rozšířili svůj arzenál, přidali ke svému vybavení speciální štíty z meteorické oceli a stříbra. Během této doby si Iwan změnil jméno na Imad Asem a stal se osobním zaklínačem zerrikánské královny.
Na podzim roku 1146 zorganizovala zerrikánská královna velkou karavanu, aby sjednala sňatek mezi svým synem a princeznou z Metinny. Protože jelo mnoho členů královské rodiny a zerrikánského dvora, byla k ochraně karavany přes poušť povolána téměř celá zaklínačská škola a Imad se navzdory svému pokročilému věku rozhodl jet také. Když však karavana projížděla Ohnivými horami, stalo se to, čemu se později začalo říkat „Den ohně“. Karavana se střetla s opravdu mohutným ohnivým elementálem a přestože na místě byla většina zaklínačů ze školy, neměli žádné obléhací dělostřelectvo a nebyli na takovou hrozbu připraveni. Než bitva skončila, byli téměř všichni zaklínači zabiti spolu s polovinou členů královské rodiny a třetinou zerrikánského dvora. Kvůli tomu se Zerrikánie nakonec zaměřila na hledání bezpečné cesty na západ po moři. Poté, co ztratila podporu zerrikánské koruny, Škola mantikory upadla.
Jeden z členů školy, Merten, se v roce 1201 vydal do Toussaintu a vyhledal legendárního zbrojíře Tyen'saila, aby si u něj objednal výrobu velmistrovského zaklínačského vybavení. Místo toho ale nakonec konvertoval k učení sv. Lebedy, přejmenován jako Šavel se zřekl své zaklínačské minulosti a stal se knězem. Několik posledních mantikořích zaklínačů se ale v roce 1272 vrátilo k lovu příšer, aby se uživili a v zimě se vrátili do západní pevnosti Behelt Nar.
Zaklínači Školy mantikory[]
- Imad Asem
- Merten