Řád zaklínačů

Řád zaklínačů byl pokusem králů a přidružených mágů v 10. století vytvořit řád rytířů využívajících magii, kteří by pomáhali Seveřanům zbavit se nepřátel, které sami jinak nedokázali zničit – magicky vzniklých nestvůr.

Konečný výsledek mutací však zklamal většinu mágů, kteří je začali nazývat „zaklínači“, protože nebyli schopni ničeho víc než jen jednoduchých kouzel. Několik odpadlíků však tajně pomáhalo panovníkům, kteří měli zájem v experimentu pokračovat, a tak vznikl konečný soubor zkoušek a mutací. Na rozdíl od moderních zaklínačů nosili členové řádu přilby a těžší soupravy brnění. Řád však neměl dlouhého trvání, jeho členové časem opustili většinu původních „rytířských“ hodnot a brzy se rozdělili na několik zaklínačských škol, zaměřených na profesionálnější přístup k likvidaci příšer.

Historie[]

Vznik zaklínačů[]

Poté, co se první pokusy o vytvoření zaklínačů z dospělých adeptů ukázaly jako neuspokojivé, bylo rozhodnuto, že pro další experimenty budou použity děti. Mág Alzur několik týdnů cestoval a shromáždil nakonec 38 dětí, které přivedl na hrad Rissberg. Na Rissbergu musely děti dnem i nocí trénovat, aby se připravily na nadcházející experimenty, které mágové plánovali. Tento trénink zahrnoval lezení po skalách, běhání po překážkových drahách plných pastí, vyhýbání se houpajícím se kyvadlům se zavázanýma očima a mnoho dalších metod. Výcvik se ukázal jako krutý, protože ještě než mágové začali s experimenty, čtyři z dětí zemřely. Mezi zbývajícími dětmi byl mj. skelligský chlapec Erland z Larviku a aedirnská dívka Jagoda.

Když se čas pokusů přiblížil, musely děti začít jíst bublající houbový guláš a pít mýdlové alchymistické čaje. Zpočátku byly rychlejší a silnější, ale jak pokusy pokračovaly, většina dívek onemocněla, mezi nimi i Jagoda. Když experimenty oficiálně začaly, počet zbývajících dětí se rychle zmenšoval. Jagoda zemřela během prvního týdne a mágům trvalo téměř měsíc, než se jim podařilo úspěšně přeměnit jednoho z chlapců a vytvořit tak prvního zaklínače. O týden později byl úspěšně přeměněn i Erland. Než všechny děti prošly mutacemi, zbylo jen pět chlapců.

Mágové však přeživší děti důkladně prohlédli a otestovali, a poté shromáždili odborníky z celého světa, včetně lovců z Kaedwenu, alchymistů z Vicovara a šermířů ze všech koutů Kontinentu. Tito profesionálové chlapce cvičili v jejich dovednostech: lovci je učili stopovat a lovit, alchymisté vařit lektvary a šermíři bojovat. Přes to všechno se výsledky ukázaly jako neuspokojivé. Mutace sice otevřely jejich těla proudu moci, ale nakonec měli všichni zaklínači jen omezené magické nadání.

Odchod z Rissbergu[]

Zklamáni tímto výsledkem byli zaklínači z Rissbergu vykázáni, ale několik mágů, jako Alzur, Cosimo Malaspina a Idarran z Uliva, se rozhodlo v experimentu pokračovat. Tato skupina nakonec přivedla zaklínače na opuštěný hrad Morgraig v Poštolčích horách, kde pokračovali v experimentech a výcviku.

Měsíce předtím, než se první generace zaklínačů měla vydat na Stezku, byl jejich cvičitel v šermu nahrazen bludným rytířem, kterého někteří z mágů potkali, Taliesinem Bleddynem Yorathem aep Lywelynem, ale zaklínači mu říkali „Gryf“ podle černého gryfa na jeho štítu. Nejenže je učil jižanským stylům šermu, ale také k nim promlouval o jejich povinnostech a o tom, že byli stvořeni z nějakého důvodu. Tato slova rezonovala zejména v Erlandovi.

V následujících letech, kdy zkouškami procházeli další zaklínači, se na jaře vydávali na Stezku a uzavírali smlouvy po celém Kontinentu. V zimě se pak vraceli k teplým ohňům v Morgraigu a trávili čas se svými bratry na hradě, kde oslavovali přežití dalšího roku na cestě a zároveň truchlili nad těmi, kteří zemřeli.

Pád řádu[]

Po letech Alzur, Cosimo a Idarran odešli, na místě zanechali jen hrstku mágů, kteří prováděli mutace, a řád tak byl bez vůdce. Zaklínači sice procestovali celý známý Kontinent a smluv bylo víc než dost na to, aby mezi nimi nevznikaly spory, ale přesto se začali navzájem obelhávat a dokonce si i vyhrožovat.

Jedna taková událost se pak stala katalyzátorem konce řádu. Zaklínač Arnaghad kvůli zaklínačské zakázce napadl jiného zaklínače jménem Rhys a téměř ho zabil. Protože se obával odvety, do Morgraigu se vrátil s oddílem svých věrných bratrů. Po bitvě mezi řádem a jeho družinou řád sice navzdory mnoha ztrátám zvítězil, ale Arnaghad a jeho družina řád bez trestu opustili. Odcestovali do Amellských hor, kde založili Školu medvěda. Později po letech však skupina zaklínačů také zradila a Arnaghada téměř zabila. Tato skupina pak odešla a založila Školu zmije v pohoří Tir Tochair. Ještě před založením této školy nicméně odešla další skupina zaklínačů a vytvořila Školu mantikory, protože nesouhlasila s Ivorem Zlým okem a jeho ambicemi.

Poté, co se do řádu donesly pověsti o těchto nových zaklínačských školách, se dvacet mladších zaklínačů rozhodlo, že vytvoří vlastní školu, která řád překoná a získá jim respekt celého Kontinentu. Když odcházeli, vzali si s sebou velké množství mutagenních sloučenin a alchymistických přístrojů v naději, že je použijí ke zdokonalení alchymistické formule, která vytváří zaklínače. Nakonec odcestovali na hrad Stygga, zvolili název Škola kočky a vytvořili si medailony ve tvaru kočky.

Zbytek řádu ještě nějakou dobu pokračoval v činnosti, ale zaklínači byli stále více rozčarováni. Morgraig se stal spíše útočištěm, kde se schovávali, než hřejivým domovem, kterým byl dříve. Nakonec se Erland rozhodl spolu se třinácti nejlepšími přáteli řád opustit. S úmyslem způsobit co nejméně zlé krve oznámili, že pokojně odcházejí, a poslednímu zbytku kdysi hrdého řádu vysvětlili proč. Skupina pak odcestovala na Kaer Seren a založila Školu gryfa, jejíž jméno a myšlenky zformovali podle svého starého trenéra meče Taliesina, jinak známého jako Gryf.

Poslední zaklínači, kteří v řádu zůstali, nakonec také Morgraig opustili a vydali se na východ, aby se usadili v pevnosti Kaer Morhen. Zde pokračovali jako Škola vlka a vytvořili si medailony ve tvaru vlka, čímž oficiálně ukončili činnost původního Řádu zaklínačů. Na dobu, která následovala, budou zaklínači vzpomínat jako na Zlatý věk, zatímco učenci ji budou nazývat Druhou érou zaklínačů.